DOKUMENTÁRNÍ FILM		TŘEBÍČ - In media silva Trebecensi - 1.díl
Stručný popis projektu: Pravděpodobně by se dalo říct, že jde o populárně naučný dokument, popisující ve zkratce pohnutou historii jednoho malého města na Vysočině. Populární však pouze ve smyslu zpracování, protože jde přecejen o relativně specifické téma.		Záměr a důvody vzniku:     Již delší dobu jsem měl chuť, pokusit se vyrobit dokumentární film. Při hledání vhodného tématu jsem mimo jiné narazil i na své rodné město a zjistil jsem, že o něm nic moc nevím. Samozřejmě že jsem zaregistroval židovskou čtvrť, údajně jedinou židovskou památku samostatně zapsanou na seznam UNESCO mimo stát Izrael, kde jsem sám kdysi strávil mnoho zajímavých chvil, coby dávný squater v tamním opuštěném siročinci (ještě v dobách totality), tak i basiliku, kolem které jsem svého času chodil denně do školy. A tak mě má vlastní neznalost nakonec přivedla k tématu, které jsem vyhodnotil jako hodné realizace a pustil se do toho.     Po předběžném mapování a studování materiálů jsem zjistil, že pokud by to mělo být skutečně alespoň trošku ucelené, tak aby to mělo podle mého soudu smysl, v žádném případě se mi nepodaří vměstnat celé téma do jednoho hodinového dokumentu a projekt začal nabývat obřích rozměrů což mě děsilo, ale zároveň zvyšovalo úroveň té výzvy a mé odhodlání se o to pokusit. Nakonec jsem se rozhodl pro kompromisní řešení, a rozdělil téma na tři části: 1. Nejstarší historie od roku 1101 po vznik fotografie (cca. 1850) (respektive jeji použití v Třebíči zhruba kolem roku 1850) Zdálo se mi vhodné využít vznik prvních autentických obrazových materiálů jako zlom. 2. 1850 po konec první republiky Průmyslová revoluce (Karl Budischowski, Baťa a Borovina obecně, ZON, železnice atp.) 3.Druhá světová válka (osudy třebíčských židů), komunisté, normalizace, underground až po současnost.     Od samého počátku bylo zjevné, že celý projekt je ekonomický nesmysl a bez finanční pomoci to bude nerealizovatelné (tak, aby to stálo za to).Protože jsem pořád ještě lehce naivní snílek a idealista napadlo mě, pokusit se sehnat potřebnou sumu u vnímavějších třebíčských podnikatelů, jejichž rozhled nekončí u množství vydělaných peněz. Byl jsem si vědom naivity svého plánu ale šel jsem do toho. Když začaly mé vlastní prostředky docházet, vyrobil jsem z již existujících materiálů demoverzi a vyrazil žádat o peníze.     Byla to mimořádně zajímavá zkušenost, někde vyloženě zklamání a někde naopak příjemné překvapení. Každému, kdo přispěl, patří mimořádné poděkování.     Neméně podstatnou složkou bylo najít ty správné lidi, kteří jsou fundovaní a zároveň ochotní promluvit na kameru s nejistým výsledkem. Myslím, že se to nakonec podařilo především díky třem lidem, z nichž nejdůležitější je osoba na třebíčské dějiny jednoznačně nejfundovanější, historik, pedagog a autor mimořádných publikací Phdr. Rudolf Fišer, CSc. Jeho obdivuhodné znalosti a zároveň schopnost vybírat z nich to podstatné a poutavě o tom promluvit byla k nezaplacení.     O jakýsi, ne tak striktně vědecky korektní, avšak příjemně lidský protipól (protipól není zcela správný výraz) se postaral Jiří Joura, dlouholetý kronikář a čestný občan města Třebíče, autor knih, sběratel starých fotografií a znalec třebíčské historie.     Jako zástupce židovského živlu pak byl pro svoji bezprostřednost, otevřenost a vtřícnost ideální ředitel divadla v Ústí nad Labem, Jaroslav Achab Haidler, se kterým jsem se seznámil na jedné třebíčské židovské akci.
Úvodní sekvence: Jako ideální záběr pro úvod "filmu" o historii se mi jevilo použít historii, kterou známe my všichni, tedy odkázat se na historii naši vlastní. Pro tento účel se mi podařilo zachytit malé, vnímavé a všetečné děvčátko uprostřed všedního shonu na největším třebíčském náměstí.
Středověk: Pokusit se přiblížit atmosféru středověku bez prostředků na výpravu filmu byl jeden z mnoha úkolů. Jak se to podařilo, já osobně už posoudit tak moc nedokážu, protože když to vidíte při natáčení, úpravách, střihu a mnoha prezentacích tolikrát, velmi těžko se pak udržuje odstup a hůře se pak člověk dostává do stavu, kdy může scénu znovu prožít.
Založení kláštera: Tato část byla v době, kdy jsem se definitivně rozhodoval jestli projekt realizovat, klíčová. Díky Karlovi, který, coby milovník historie neváhal s nezištnou pomocí, se pomyslná miska vah naklonila směrem k realizaci. Díky jeho pomoci s hranými scénami kapitol u z nejstarší historie, dostala atmosféra této části výrazně atraktivnější podobu. Po této zkušenosti také do značné míry vykrystalizovala podoba dalších kapitol v tom smyslu, že jsem nazavrhoval další "hrané" ilustrační scény.
3D grafika a vícerole: Bohužel, byť byl prostor pro použití 3D grafiky obrovský, nakonec jsem to byl nucen z časových důvodů zavrhnout. Jeden z mála záběrů, kde je 3D grafika použita je scéna, kdy poutník opouští první spontálně vzniklou tržní osadu pod klášterem (Podklášteří). V předchozích scénách si zahlál v jednom ze záběrů dokonce i pětiroli. :-)
Jiří Joura: Některé mé otázky pana Jouru evidentně pobavily, jako například ta, zda-li existovala Stařečka (předměstí středověké Třebíče) už před vznikem města samotného.
Historické písemnosti: Musím říct, že držet v ruce listinu například Karla IV a Jana Luxemburského, s nadhernými pečetěmi, byl velmi zvláštní pocit, stejně jako listinu, ještě o více jak 100 let starší, pocházející z třebíčského kláštera.
Krypta: Pochopitelně nemůže chybět i nejstarší dochovaná část basiliky, která má úžasnou atmosféru. Během natáčení jsem v ní byl uzamknut, protože není bězně přímo dostupná a strávil jsem v ní takovou malou intimní půlhodinku. Je to opravdu nádherný prostor a není divu, že se zde natáčely klášterní scény Markéty Lazarové.
Mapy: Během vyprávění samozřejmě vyvstala časem potřeba použít tu a tam něco, coby poskytlo vodítko k utvoření si trošku konkrétnější představy a tak jsem vyrobil z vrstevníc 3D terén Třebíče, na kterém se daly ukázat klíčová místa pro vznik města, původního osídlení atd. Tyto mapy nejsou určeny během dokumentu k nějakému hlubšímu studiu ale jako vodítko snad poslouží dobře.
PhDr. Rudolf Fišer, CSc Bez tohoto člověka by to byl zřejmě zcela jiný dokument. Jeho schopnost mluvit "z patra" byla opravdu úctyhodná a během natáčení jsme zastavili snad jen 3x - 4x.
Doba husitská: Další, poměrně dost ilustrovanou kapitolou je pak doba husitská, ve které měla Třebíč poměrně zvlaštní postavení, o které se tu nemá smysl rozepisovat. Samotné natačení bylo relativně hektické, jelikoz ve stejny den musely vzniknout záběry pro dobu trošku pozdější, a to pro válku Česko-Uherskou, nebo druhou válku husitskou chcete-li.
Zlom - Válka česko-Uherská: Jak už bylo zmíněno, záběry pro tuto kapitolu dějin se natáčely ve stejný den jako doba husitská a stejné světlo a podmínky jsem nakonec vyřešil razantnější stylizací tak, abych jednotlivé části vizuálně oddělil což se snad povedlo. Protože jde z pohledu Třebíče o zásadní kapitolu dějin, tak prostě musela být ilustrovaná. Opět v tom měl prsty svým dobrým tipem na místo natáčení už zmíněný Karel Šiška, poutník.
Rozvrácené město: Jednou z pro mě velmi zajímavých pasáží byla doba celkového rozvratu města, pro kterou jsem dlouho hledal vhodný materiál i formu. Po dlouhém hledání a vymýšlení jak tuto kapitolu pojmout jsem našel jedno velmi pěkné místo, které se mi zdálo vhodné a rozhodl jsem se natáčet kvůli dosažení požadované atmosféry z ruky. V této pasáži jsem našel dokonce odvahu použít vlastní hudební doprovod a jsem velice zvědav na budoucí reakce.
Spekulace: Byť jsem si vědom toho, že spekulace nemají historikové rádi, jednu jsem si nedokázal odpustit. Týka se jisté představy, jak by se asi vyvíjelo město nebýt jednoho z klíčových momentů v jeho historii. Není to samozřejmě nijak zásadní pasáž a ani s její délkou jsem to pro jistotu nepřeháněl.
Jaroslav Achab Haidler: Protože Třebíč byla vždy zároveň i městem židů (až na různé etapy, ve kterých byli tu a tam vyhnáni), nezanedbatelnou část dokumentu tvoří přirozeně i povídání o jejich komunitě. Toho se naprosto skvěle zhostil pan Jaroslav Achab Haidler, se kterým byla radost natáčet.
Materiály: Vizuálně atraktivních materiálů z dob, o kterých je tento díl není bohužel mnoho a tak bylo mnohdy komlikované vymyslet, jakým způsobem dát divákovi po delším povídání čas na vydechnutí a vstřebání informací. Nechtělo se mi uchýlit se ke klasickým, až abstraktním záběrům, i když by to možná fungovalo, a tak jsem raději hledal, dokud jsem nenašel. Občas to pravda asi skřípe.
Státní archív: Bylo velmi příjemné narazit v archívech na milé a vstřícné lidi, kteří mi pomohli s výběrem písemností nebo dochovaných kreseb. Tady je konkrétně Zřízení selské od Smila Osovského. Některé dokumenty, zvláště pak listiny Kateřiny z Valdštejna, jsou opravdu velmi pěkné.
Náboženství: Celým "filmem" se díky své povaze zákonitě táhne jako nit i prvek náboženství. Tu a tam mizí a tu a tam zas zesílí, ve formě války, nařízení atp. Část věnovaná těmto otázkám tedy přirozeně našla místo i tady, zvlášte v období rekatolizací společnosti nebo například při otázkách kultůrních rozdílů mezi tehdejším křesťanským obyvatelstvem (různého vyznání) a židovským živlem.
Specifické gheto: O dobách nakázaných zřízení ghet, translokačním patentu a jeho předčasném uplatňování v Třebíči je v dokumentu také zmíňka. Stejně tak jako o specifickém postavení tamního gheta a obecném soužití obou živlů.
Kulturní rozdíly: Jak už bylo dříve zmíněno výše, v několika různých částech prvního dílu se pojednává i o základních kulturních rozdílech mezi oběma živly, jako je například košérování, způsob pohřbívání atd. Bohužel, nevešlo se tam vše, co by tam být mohlo a tak mnoho materiálu zůstalo pro použití v dalších dílech.
			ZPĚT
© LOPOLO 1997 - 2010